Klubové akce Galerie
Návštěvníci
mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes9
mod_vvisit_counterVčera56
mod_vvisit_counterTento týden65
mod_vvisit_counterMinulý týden397
mod_vvisit_counterTento měsíc1087
mod_vvisit_counterMinulý měsíc1053
mod_vvisit_countercelkem83314

Online (20 minutes ago): 1
Your IP: 54.167.250.64
,
Today: Říj 24, 2017
Home ČS ARMÁDA OD HISTORIE PO SOUČASNOST VLÁDNÍ VOJSKO 1939 - 1945

 VLÁDNÍ VOJSKO 1939 - 1945

   Vládní vojsko bylo zřízeno na základě výnosu protektorátní vlády 25.července 1939.

Byl to plně profesionální sbor,který po schválení A.Hitlerem mohl mít až 8000 mužů.

Nikdy však nepřesáhl počtu 7000 mužů,včetně úředníků.

     Základ vládního vojska tvořili důstojnící,rotmistři a poddůstojníci bývalé československé armády.

Ministerstvo národní obrany v likvidaci postupně převedlo od července 1939 do vládního vojska 490 důstojníků,

2935 rotmistrů, 2515 délesloužících poddůstojníků,část absolventů vojenské hudební školy a několik bývalých četníků.

Vládní vojsko se mělo stát základním kamenem pro budoucí obnovení čs.branné moci.

Byli v něm z tohoto důvodu zastoupeni příslušníci všech druhů vojsk. Až v letech 1940-43

bylo vládní vojsko doplňováno z řad dobrovolníků.

   Nejvyšším řídícím a velícím orgánem vládního vojska byl generální inspektorát.

V jeho čele stál generál Jaroslav Eminger. Jemu byl podřízen štáb v podobě sedmi oddělení - organizačního,výcvikového,

osobního,materiálního,zdravotnického,intendančního a správního. Generálnímu inspektorátu byly podřízeny

tři inspektoráty se sídly v Praze,Hradci Králové a Brně. Pod ty spadalo 12 praporů skládajících se ze 4 rot po 3 četách.

První prapor sídlil v Praze veŠtefánikových kasárnách na Smíchově a plnil úkol čestné jednotky protektorátního prezidenta.

 "Vladaři" disponovali pouze lehkou výzbrojí.

V roce 1939 měli k dispozici 5179 pušek, 6255 bodáků, 1088 pistolí, 1784 šavlí a 360 automatických pistolí.

    Úkolem vládního vojska bylo pomáhat při udržování vnitřní bezpečnosti.

Od samého počátku bylo nasazováno i k pomocným službám,při pohromách ohrožujících život a majetek.

Počátkem roku 1943 usilovali někteří členové protektorátní vlády,neúspěšně,o nasazení vládního vojska na východní frontu.

Obrat ve vývoji války a zhoršující se politická situace v protektorátě mají za důsledek postupný rozklad vládního vojska.

V roce 1944 gestapo odhaluje ilegální činnost náčelníka štábu I.inspektorátu plk. Langa.

Jeho plány jen potvrzují obavy Němců,že by tento ozbrojený sbor mohl být převeden do ilegality a následně použit v povstání.

Z tohoto důvodu je ve dnech 23.-29.května1944 přesunuto 11 praporů do severní Itálie.

V rozsáhlé oblasti od alpských údolí Aosty a Susy,přes Turín, okolí jezera Maggiore,

Veronu až po Florencii a Rimini mají "vladaři" plnit úkoly ochrany železničních uzlů a jiných důležitých objektů.

Především v oblasti Alp je však silně koncentrovaná činnost italského odbojového hnutí,

která rozklad vládního vojska jen umocňuje.

Dezertujícím vládním vojákům hrozí v případě dopadení smrt a rodinným příslušníkům koncentrační tábor.

Zběhnutí k partyzánům je tedy maskováno tzv.odvlečením.

    Kromě jednotlivců a malých skupin dezertují i téměř celé jednotky. Například ze 6.praporu zběhlo 267 vojáků,

z 12.praporu 112,73 příslušníků 7.praporu zakládá partyzánskou skupinu A.Pudla.

Do 25.srpna 1944, tedy během tří měsíců, v Itálii, přeběhlo k italským a jugoslávským partyzánům 687 vládních vojáků.

    O situaci ve vládním vojsku je velice dobře informováno i vedení čs.odboje v Londýně,

a je rozhodnuto o využití vládních vojáků k diverzním činnostem v týlu německých vojsk.

Rozklad morálky vládního vojska si uvědomují i Němci a tak jsou mezitím podnikány patřičné kroky.

Navíc sílí německá ofenzíva proti partyzánům. Za těchto okolností se mnozí z vládních vojáků bojujících na straně partyzánů

rozhodnou předat jim veškerou výzbroj a přejít do Švýcarska,respektive do Francie,která už je v té době z větší části osvobozena.

   Josef Turek ze 6.praporu vypráví : " Při přechodu státní hranice do Švýcarska jsme museli zbylé zbraně odevzdat.

Jinak bychom byli považováni za interventy. Švýcarští celníci nás naložili do vlaku a odvezli do Locarna,

kde nás vykoupali a ostříhali dohola. Následovala třítýdenní karanténa. Po jejím skončení jsme byli rozděleni na pracovní výpomoci.

Pocházel jsem ze zemědělské rodiny,a tak mě přidělili k sedlákovi Herrnu Tannerovi,

kde jsem se staral o deset kusů dobytka a pomáhal při zemědělských pracích..."

    Nakonec se ale "vladaři" dočkali. Přes Francii jsou v říjnu 1944 odesláni do Itálie,

kde jsou vystrojeni a vyzbrojeni.Odtud se dostávají přes Alžír do Skotska.

Podobný osud potkává i skupiny vládních vojáků,kteří přešli hranice do Francie.

Většina těchto vojáků vojáků absolvuje nový výcvik a ja nasazena společně s naší obrněnou brigádou u Dunkerque.

Deset "vladařů" v těchto bojích padlo.

    4.října 1944 je vládní vojsko v Itálii odzbrojeno a přesunuto do Pádské nížiny.

Jeho novým úkolem je stavět opevnění pro ustupující Němce. Naprostá většina protektorátních vojáků již jen

pasivně čeká do dubna 1945,kdy je severní Itálie osvobozena spojeneckými vojsky